K sepsání tohoto příspěvku jsem dospěl v momentě, kdy jsem si jedno odpoledne pomocí kombinaček začal ohýbat drát, umístil do něj hodiny a zjistil, že výsledek je funkční.
Chtěl jsem mít v práci na stole mechanické hodiny, které by velikostí pasovaly pod monitory počítače a zároveň pomáhaly dotvořit celkovou kompozici prostředí. Volba, založená napředchozích zkušenostech s fotografováním, padla na vojenské AVRM. Tyto zde byly tou dobou v nabídce a jednalo se o poslední nabízený kus. Hodiny samotné nemají žádné stání ani nesení, čímž nezbývá než je pouze položit. To samo o sobě nevypadá důstojně ba co víc - číselník orientovaný svisle neumožňuje přesný odečet času, protože na něj sedící pozorovatel hledí z úhlu. Úkol tedy byl hodiny doplnit stojánkem, který by co nejjednodušší cestou odstranil zmíněné nešvary. Výhoda hodin je v tom, že mají ze zadní strany integrované šrouby pro zabudování do palubní desky letadla či tanku, čímž se nabízí možnost jejich využití. Pálený plech už tu byl, vyřezávat ze dřeva či plastu je pracné, a proto jsem se rozhodl pro drát. Vzhledem k poloze šroubů, těžiště hodin a orientace číselníku je trasa drátu víceméně definovaná. Jelikož hodiny něco váží, bylo třeba zvolit vhodný drát – materiál a průměr - aby nedocházelo k jeho deformaci prostým statickým namáháním, načež by měl drát plnit i funkci estetickou. Cesta tedy vedla přes obchod s cyklistickými potřebami, kde jsem pro jistotu zakoupil hned čtyři kusy drátu, původně určeného pro výplety kol. Vybral jsem si ty stříbrné po 5 korunách, o délce 270 mm a průměru 2 mm, byť byly v nabídce i v černé barvě. Tvrdost a průměr drátu umožňují za pomocí kleští čistě ruční zpracování, což bylo podmínkou. Délky a úhly ohybů jsem volil od oka, protože se jednalo pouze o pokus. Po nasazení hodin bylo třeba některé ohyby doladit tak, aby celek působil rovnoměrně, vyváženě a číselník hleděl pozorovateli do očí - v praxi znamená, že držíte drátovou základnu a otáčíte hodinami tak dlouho, dokud nejste s výsledkem spokojeni. Na posledním snímku je vidět částečné zkroucení základny drátu v nezatíženém stavu, to se však po zabudování hodin srovná. Již při prvním pohledu je zcela jasné, že se nepodařilo vytvořit „designovou ikonu“ podobnou například zde některým prezentovaným budíkům. Nicméně i tak, u spíše vtipně řešené jednonožky, hodnotím její účelnost, jednoduchost a zcela vítězí parametry níže.
Čas na zpracování projektu ( vymyšlení ): asi 1 hod; pořizovací náklady: 5 kč; potřebné nářadí: kombinačky, štípačky; výrobní čas: asi 50 minut ( prototyp ).
