Svítivost číselníků a ruček u hodinek Prim

[Accutron]

Popište své zkušenosti se svítivostí číselníků a ruček hodinek Prim a to nejen u historických modelů, ale i u současné produkce.

[FTo]

Poměrně v nedávné době se na tomto webu objevily hodinky znázorněné níže. Jelikož se jednalo o kal. 64 a údajné pokračovaní Sportek, navíc v zachovalém stavu, neváhal jsem a hodinky si zakoupil. Protože mají šroubovací víko nechá se dle katalogu dohledat typ - buď 64 669 1 anebo 64 687 7 - oba z roku 1994. Dle obrázků jsou od sebe k nerozeznání, jen prvně jmenovaný má u sebe poznámku: svítící indexy a ručky.



Rozhodl jsem se udělat malý pokus. Hodinky jsem umístil na stojánek a vyfotil během dne s pomocí doplňkových světel. V noci jsem se k nim vrátil a cca 10 až 15 vteřin na číselník svítil poměrně výkonnou LED lampičkou tak, abych aktivoval luminiscenční barvu. Po zhasnutí všech světelných zdrojů jsem zmáčknul spoušť fotoaparátu a.. nic.



Podrobně u každých hodinek jsem nejdříve popisky nestudoval a tak nějak žil v domění, že jedná-li se o sportovní hodinky, navíc se světle zelenou barvou na ručkách a číselníku, jedná se automaticky o hodinky po nasvícení svítící.
Opětovným listováním v katalogu jsem usoudil, že zřejmě vlastním typ 64 687 7, kde se o svítících ručkách a indexech nepíše. Ne, že by mi to číslo nějak vadilo, ale trochu mě zklamalo – myslel jsem si, že ukážu jak hodinky svítí a místo toho jsem dokázal, že nesvítí.

[FTo]

Stejnému pokusu s nasvícením ruček a číselníku jsem podrobil i tento budík. Dlouhé roky, byť měl od prasknutí zkrácené pero a tudíž i kratší chod, ukazoval čas u příbuzných v garáži odkud se mi jej podařilo vyprosit. Očistil jsem jej od prachu a umístil na polici do pokoje, kde mu po krátkém čase pero prasklo podruhé a bylo nutné jej donést k hodináři. Budík má průměr 100mm, strojek je s největší pravděpodobností B70 a datem výroby bych jej, dle vzhledu, zařadil do šedesátých let minulého století.



Na ručky a papírový číselník byla použita luminiscenční barva, která ještě po více jak 50-ti letech vykazuje funkčnost. Na tyto partie jsem asi 10 vteřin svítil intenzivním světlem z LED lampičky, zhasnul a po dobu 8 vteřin při cloně 6,3 a ISO 200 snímal. První cca tři minuty je osvit z barvy velice intenzivní a to tak, že i při pohledu okem je patrné ozáření číselníku ručkami. Po uplynutí této doby se však světelnost začne zcela vytrácet až není patrná vůbec.
Srovnám-li tuto barvu s barvou používanou v dnešní době – viz . renovovaná Humberta, pak ta současná vydrží nesrovnatelně déle. Otázkou však je, jak se bude chovat za 50 let?

[FTo]

Dalším časoměřičem na který jsem si posvítil je tento budík. Jeho minulost je mi bohužel neznáma, protože se jednoho dne najednou vyskytl u nás doma a již několik let nečinně stojí na skříni.



U přístroje s modernější konstrukcí strojku – tuším B71 – se mi tentokrát podařilo zjistit typové označení: 71 111.8, protože je součástí kompozice jednoho z propagačních, zde zveřejněných, letáků Chronotechny. Celkovými rozměry a tvarem se od předchozího neliší, ale jak je patrné – zdobné vykrytí ruček luminiscenční barvou dosáhlo znatelného zmenšení, zjednodušení a nese se v duchu sedmdesátých let, kdy se zaoblené tvary začaly narovnávat. Plocha v ručkách je již natolik zmenšena, že při nasvícení, zhasnutí a pokusu o odečet času je nutné se soustředit, abychom časový údaj zjistili. Byť je budík pravděpodobně o 10 až 15 let novější, než ten předchozí, předpokládám, že luminiscenční barva byla použita identická. Vede mě k tomu výdrž doby osvitu po nasvícení, která se neliší od té předchozí a samozřejmě i její itenzita zůstává podobna.



Okrajové podmínky při noční expozici: ISO 200, F6,3 a čas jsem zkrátil na 6 vteřin. Při osmi vteřinách začala prosvítat světlá plocha číselníku.

[FTo]

Palubní hodiny typu AVRM

Při dokončení posledního příspěvku o svítivosti mne napadla myšlenka podrobit stejnému pokusu i hodiny typu AVRM. Téma mi přišlo lákavé už jenom kvůli faktu, že se jednalo o výrobu hodin pro armádní techniku a tedy, teoreticky vzato, by mohly parametry světelnosti pohledových částí nabízet zcela jiné hodnoty, než produkty běžně nabízené v civilním životě. Jelikož takovéto hodiny žádné nevlastním a všiml jsem si jich zde v nabídce, oslovil jsem s nápadem správce vebu, tedy p. Hovorku, zda-li by mu zpracování problematiky přišlo zajímavé. Během několika krátkých vzkazů jsme si vyjasnili zadání, obdržel jsem několik technických faktů týkajících se hodin a pátý den jsem šel na poštu pro balík. V zásilce se nacházely troje hodiny používané armádou někdejší ČSSR a to, jak v pozemní bojové technice, tak v letectví v nadmořských výškách okolo 16 km. Pro zpestření tématu bych rád zmínil skutečnost, že jednotlivé hodiny se od sebe liší datem výroby přibližně s rozestupem deseti let. Hodiny samotné jsou licenční výrobou sovětských palubních hodin označovaných ABP-M jejichž výrobu v Československu zajišťoval pobočný závod Chronotechny v Novém městě nad Metují. Hodiny byly zcela integrovány do palubní desky, ze které z pohledové strany vyčnívala pouze luneta s číselníkem. Ovládání se provádí pomocí lunety, která zde zastává funkci korunky – natahování probíhá ve směru hodinových ručiček, při seřizování času se luneta povytáhne ven, nastaví se čas a poté se vrátí zpět.



Hodiny první

Nejstarší hodiny s vteřinovkou tónovanou do ruda pravděpodobně pocházejí z u nás licenčně vyráběného tanku T 54 vyvinutého koncem druhé světové války sovětským svazem. Na zadní straně bakelitového pláště je štítek s označením AVRM-K a letopočtem 1956. Z přední strany číselníku, mezi číslící 6 a soustavou hřídelů hodinových ruček, je šestimístné sériové číslo 016418. Jako jediné mají zvětšený průměr lunety na 80 mm a nesou značné stopy opotřebení. Vzhledem ke stavu a stáří hodin není zřejmé, zda-li béžová barva na číselníku bude vykazovat známky luminiscence.



Hodiny druhé

Následující v pořadí jsou letecké palubní hodiny AVRM s bohužel odstraněným výrobním štítkem - rok výroby je tedy pouze odhadován, a to na první polovinu 60-tých let minulého století. Hodiny bývaly používany například v proudových letounech typu Mig 15. Výrobní číslo hodin je 039972 a, jak tvrdí oranžový údaj na číselníku: RA, ručky s indexy jsou vykryté radioaktivní barvou. Průměr lunety již činí 66 mm.



Hodiny třetí

Zde se opět jedná o letecké palubní hodiny AVRM vyrobené v roce 1978 s výrobním číslem 071493. Jako jediné mají odlišný odstín vykrytí ruček a tisku na číselníku. Poznámka o radioaktivitě chybí.



Noční expozice

Postup nočního snímání byl pro všechny hodiny stejný – umístit do tmavého prostředí, přibližně 10 minut svítit na číselník s ručkami, zhasnout a exponovat. Při okem patrné luminscenci počkat 2 minuty a exponování opakovat. Poměrně dlouhých 10 minut osvícení jsem volil s ohledem na stáří barev – uvažoval jsem ve smyslu: čím déle a více světla, tím spíše se u takto starých barev reakce projeví. Po vyfocení prvních hodin jsem postup identicky opakoval i u dalších dvou. Okrajové podmínky expozice: ISO 200, F 4,5, čas uzávěrky 2,5 vteřiny. Pro zvýraznění čelní kontury hodin je opět pozadí podsvíceno.

Hodiny první

U hodin se neprojevil jediný náznak luminiscence. Buď barva za 60 let své existence úplně ztratila fosforeskující vlastnosti anebo nebyla vůbec aplikována.



Hodiny druhé

Radioaktivní barva aplikovaná na ručky a číselník zcela ztratila zářící schopnost – barva by měla vydávat záření bez cizího buzení světelným zdrojem. Jediným prvkem viditelným po osvitu je ukazatel pro odečet krátkých časových údajů přibližně na pozici druhé hodiny, kde bylo na špičku trojúhelníku naneseno drobné množství luminiscenčního nátěru – je patrné i z čelního pohledu při denní expozici.



Hodiny třetí

U hodin se podařilo dosáhnout nočního odečtu času. Barvu použitou na číselník a ručky bych laickým úsudkem zařadil do kategorie barev používaných v „civilním hodinářství" a to ze dvou důvodů – pro odečet ve tmě je nutné barvu vybudit externím světlem, tudíž není radioaktivní, a její schopnost udržet světelnost se velice rychle vytrácí. Na druhém snímku je expozice při stejných okrajových podmínkách jako u snímku prvního s časovým odestupem 2 minuty. Čitelnost je možná jen při značné koncentraci pozorovatele.





Závěr: Stanoveného cíle jsem sice dosáhl, ale pokus měl být datován přibližně o 20 až 30 let dříve.

[FTo]

Svítivost číselníků a ruček zástupců PS2
Autor: Tomáš Faktor

Následující text pojednává o svítivosti zástupců PRIM SPORT 2 a to jak v provedení ze 70tých, potažmo 80tých let, tak ze současnosti.Hodinky na prvním snímku vlevo jsou renovovaná Humberta, zde prezentovaná v květnu 2016 v kategorii „Chci se pochlubit“, u nichž byly díly opatřené luminiscencí vyrobeny zcela nově. Hodinky jsou po ročním, téměř denním, užívání. Prostřední hodinky jsou Humberta (typ 68 399 1), zavedená do výroby v roce 1980, která jsou po částečném stupni renovace - číselník původní, ručky vyměněny za nové. Hodinky vpravo jsou typově první (68 206 1) vyráběné PS2 zařazené do výroby v roce 1972. U hodinek se domnívám, že jsou všechny díly původní – např. niklované ručky jsou částečně chycené korozí.



Noční fotografie byly pořízeny standardním způsobem – jednorázový osvit všech hodinek najednou, zhasnutí a expozice. Parametry nastavené na fotoaparátu: expozice 13 vteřin, ISO 200, clona 7,1.

U Eltonem dnes vyráběných hodinek (druhý snímek vlevo) je luminiscence aplikována jak do barevného vykrytí ruček, tak do poměrně velikých indexů značících hodiny (pouze žluté pole). Ona veliká plocha indexu má však své úskalí. Při pokusu o odečet času v nočních podmínkách tvoří 11 svítících indexů poměrně velikou plochu v níž se drobné ručky ztrácí – indexy jsou viditelné, ručky nevýrazné a je tak třeba zvýšená koncentrace pozorovatele, aby rozpoznal polohu ruček v číselníku.Tato skutečnost je za podmínek: rozsvíceno - nasvícení a zhasnutí ještě umocněna skokovou změnou stavu světlo / tma, na kterou se musí lidské oko adaptovat. Nachází-li se minutová ručka nad indexem, pak vzniká problém i s identifikací ručky hodinové a minutové, protože obě mají obdélníkový půdorys, stejnou barvu a v tomto momentě i stejnou velikost. Bezproblémového odečtu času se daří dosáhnout těsně po nasvícení, kdy má barva největší „sílu“ a pozorovatel nepřechází ze světla do tmy, ale má roztažené zorničky. Nachází-li se za těchto podmínek minutová ručka nad indexem je její kontura jasná, ostrá a výrazná. Přibližně po 5 minutách dochází ke slábnutí záření a snížení rozlišení. Na fotografii, kde jsou hodinky v klidu a jsou konstantní podmínky prostředí, je odečet zcela jasný, v praxi je však nezbytné na hodinky chvíli hledět.

Původní Humberta nebyla opatřena luminiscencí, což je i v souladu s katalogem v knize Hodinky Prim 1954 – 1994, kde není svítivost ruček ani indexů uvedena. Absence luminiscenčních prvků, dle mého názoru, jejich hodnotu v kategorii „sportovní“ částečně snižuje.

Naopak na první vyráběné PS2 (vpravo) byla luminiscence aplikována a ještě po letech vykazuje známky funkčnosti. Poměr velikostí hodinových indexů ku zářícím polím ruček je příjemně vyvážen. Za povšimnutí stojí rozdíl velikostí svítících polí minutových ruček hodinek vpravo a vlevo.



Třetí snímek byl pořízen minutu po nasvícení a mělo by z něho být patrné slábnutí svítivosti u obou hodinek. Zatímco barva na hodinkách vlevo ještě září, vpravo svítivost zcela zaniká. U prvně vyráběných PS2 je tedy možné odečítat přibližně během ¾ minuty od nasvícení. U nových hodinek je interval zhruba 10 - 15 minut, ovšem záleží jak intenzivně barvu „nabijete“ a údajně má vliv i druh světla, který lumi-barvu ozařuje. S rostoucím časem čitelnost znatelně klesá. Otázkou zůstává, zda-li je nižší výdrž lumi-barvy, používané v 70tých letech, dána jejím stařím, anebo vykazovala stejnou dobu svícení i v tehdejší době. Nastavení fotoaparátu při snímání zůstalo identické, jako u předchozího snímku.



Na posledních dvou snímcích jsou jednotlivé hodinky zachyceny v příšeří. Rozostření ruček a číselníku prvních PS2 je dáno špatným stavem sklíčka, nikoliv chybným ostřením fotoaparátu. Typ používané lumi-barvy se mi nepodařilo zjistit.



U posledního snímku je patrný odlišný odstín lumi-barvy ruček a indexů. Na hodinky byla s největší pravděpodobností použita luminiscenční barva švýcarského výrobce RC TRITEC s názvem Swiss Super-LumiNova®, která se dnes v hodinařině používá zcela běžně. Výrobce nabízí širokou škálu pigmentů různých odstínů, který se při aplikaci spojí s tekutinou (pojivo) a vytvoří konzistentní sloučeninu schopnou po vytvrzení dosahovat delších dob svícení, než dříve používané barvy, například na bázi sulfidu zinku. Proč v Eltonu použili jiný pigment na ručky a jiný na číselník mi není známo a ani nejsem schopen určit, zda-li to byl záměr anebo náhoda. Zajímavé by bylo i srovnání svítivosti těchto PS2 s hodinkami zahraničních výrobců, kteří tuto barvu užívají také – doba, po kterou je barva schopna svítit je dána množstvím aplikovaného pigmentu.

[FTo]

Cestovní budík B50
Autor: Tomáš Faktor


Publikováním informací o výrobcích Chronotechny Šternberk v knize Primky a jejich prostudováním a částečným porozuměním může v člověku postupně o tyto výrobky vzniknout zájem. A právě to mne přivedlo k tomuto cestovnímu budíku ve světle šedém pouzdře s modrým číselníkem nesoucím označení B50. Byť se na pouzdře čas do jisté míry podepsal, na celkové atraktivitě ani dnes harmonička neztrácí. Ba naopak.

Bílé vykrytí ruček mne přivedlo k myšlence čelní část osvítit. Co kdyby náhodou ručky nebo číselník vykazovaly nějaké známky luminiscence?

Hned při prvním pokusu jsem se pousmál. Bílé vykrytí, byť na to při prvním pohledu nevypadá, se po nasvícení rozjasní již známou zeleně zářící barvou. Totéž jsem si sliboval i od kruhových indexů u číslic 3, 6, 9 a 12 nesoucích známky zeleného odstínu. Výsledek je však patrný na obrázku níže. Byl tedy záměr luminiscencí opatřit jen ručky a číselník ponechat bez možnosti nočního odečtu, anebo za ta léta drobné množství pigmentu z indexů ztratilo své vlastnosti? Nebo jen někdo během času budík osadil ručkami z budíku jiného, aby svítil? Nevím. Nevadí. Budík byl osvicován LED diodami po dobu cca 10 vteřin. Doba uzávěrky: 6 vteřin, F6.3, ISO 200

[FTo]

Budík B50
Autor: Tomáš Faktor

Druhým v zásilce, společně s harmoničkou výše, byl tento budík klasického provedení s modrým pláštěm, stříbrným číselníkem a černým mezikružím. Jestliže jsem se u cestovního budíku pousmál nad funkční barvou v ručkách, zde jsem se upřímně rozesmál nad velikostí budíku připomínající spíše kapesní hodinky. Bylo to mé první setkání s tímto typem.



Bílé vykrytí ruček a kruhových indexů s lehkým nádechem zelené skýtalo naději, že by i tento design mohl být vhodným pro noční nafocení. Výsledek dokládám na fotografii níže.



Mohu-li si dovolit zde prezentovat vlastní názor, pak celkový vzhled budíku hodnotím jako nadčasový. Šípové ručky s hodinovými indexy zasazenými do černého mezikruží jsou snadno čitelné jak ve dne, tak při nočním odečtu. Stříbrná, černá, zlatá a modrá pospolu jemně ladí a vytváří vkusný, jednoduchý a efektivní prvek do domácnosti. To vše na pouhých 50ti mm průměru.
Parametry noční expozice: ISO 200; F 6,3; čas 6 vteřin

[FTo]

Naklápěcí budík B60

Po obdržení balíčku s harmoničkou a mini budíčkem uvedenými výše mé nadšení pro rozšíření sbírky neustalo a jal jsem se po domluvě s odesílatelem navštívit rozprodej jeho sbírky osobně, protože čítala ještě další exempláře pro mne neméně zajímavé. Třetím v řadě byl, v již zmiňované knize, budík označený jako budík B60 naklápěcí, který se v nabídce téměř vůbec nevyskytuje. Jedná se o jeden z prvních modelů Chronotechny, který ve mně svým vzhledem evokuje atmosféru hodin krbových. Podstavec budíku dodává nejen honosnější vzhled ale i jedno praktické využití. Tím je možnost budík naklápět kolem vodorovných čepů, na nichž je v podstavci uložen a zlepšovat tak jeho čitelnost podle místa, kde je vystaven.



Budík se vyznačuje čtvercovým číselníkem, jehož tvar hodinové indexy následují a jsou rozmístěny po třech bodech na každé straně obrazce. Toto shledávám jako příjemnou změnu při noční expozici oproti číselníkům kruhovým. Další odlišností oproti budíkům uvedeným výše je barva použitá k vykrytí ruček a indexů. Byť to ze snímků není patrné, oranžová vytváří se světle šedomodrou a stříbrnou decentní jemný kontrast.
Okrajové podmínky noční expozice: ISO 200; F6.3; čas 8 vteřin.

[FTo]

Budík s tichým chodem modrý, budík s „tichým" chodem fialový

Modifikace strojku B90 a oku lahodící vzhled přivedl mne, jako zájemce o jemnou mechaniku začátečníka, nejdříve k budíku s modro–chromovaným pouzdrem a posléze i k budíku zcela fialovému s plastovými prvky. Strojek budíku Silent se vyznačuje konstrukční úpravou v krokovém ústrojí, jejímž výstupem je tišší chod a odlišuje jej tak od standartního provedení. Tento fakt a skutečnost, že zmiňovaný typ se v nabídce vyskytuje zřídkakdy z něj z mého úhlu pohledu činí atraktivní exemplář. Začátkem března tohoto roku se na antíku objevil Silent v povrchové úpravě chrom – modrá metalíza a cestu do Plzně si našel někde z půli cesty mezi Prahou a Berounem.



Budík se po natažení tiše rozešel avšak doba jeho chodu se po pouhých cca 20 hodinách opět tiše zastavila. Přisuzoval jsem to zanedbanému servisu a nánosu směsi prachu a oleje v rotačních uloženích. Jal jsem se tedy v době vrcholící virové pandemie naivně objíždět hodinářství, kterážto po nepříjemném zjištění byla z důvodu nařízení vlády zavřená. Ano, ještěže tak. Tlačící se davy na malém prostoru zapadlých obchůdků snadno vytvoří ohnisko nákazy.
Čistou náhodou se mi povedlo jedno hodinářství zastihnout otevřené při přejímce zboží a budík zanechat k servisu. V polovině května téhož roku se na antíku objevila fialová varianta s již zmiňovanými plastovými díly a zhruba do týdne přišel balíček z moravské metropole. Funkční budík vykazoval před servisem delší dobu chodu přibližně odpovídající technické specifikaci v knize Primky a to min. 30 hodin, byť se mi zde něco nepozdávalo.



Po provedeném servisu prvního modelu jsem měřil délku chodu znovu a i tak se budíku nedaří dosáhnout hranice 30ti hodin. Krok se zastaví po 26,5 hodinách, byť hnací pero je prý v pořádku. Budíky se od sebe odlišují ještě jedním detailem. Tím je tvar natahovacích klíčků. Na chromované verzi jsou klíčky poměrně robustní a sklopné, na fialové pak subtilnější a pevné. Rozdílu jsem si již všiml u jiného servisovaného budíku B90 se sklopnými klíčky, kdy doba chodu byla znatelně nižší než uvedená ve specifikaci. Je tedy možné, že i strojky budíků nesly jedno typové označení, ale existovalo více vývojových fází lišících se například i dimenzováním jicího pera? K nafocení a sepsání tohoto příspěvku mne však přivedla až zelená a oranžová barva v ručkách a kruhových indexech číselníků. Jak budou asi obě barvy vypadat ve tmě?





Noční snímky jsou pořízeny za stejných expozičních podmínek ISO 200; F5.6; čas 13 vteřin – pouze barva pozadí je rozdílná. Ze snímků je patrné, že barvy jsou při pouhém pohledu za denního světla odlišné, ale při nočním odečtu zcela identické. Výdrž luminiscence po osvitu je opět vlivem stáří a typu použité barvy poplatný dnešní době – čítá v řádech vteřiny. Modrá varianta patrně v důsledku neodborných zásahů postrádá luminiscenci ve ¾ indexů. U fialové naopak zelený pattern zářících indexů vykreslil kompletní hodinovou kružnici. Až doposud měl mít článek standartní obsah odpovídající zpracovávanému tématu. Jeho harmonii však narušoval jeden drobný detail, kterým byla poměrně velká odlišnost v hlasitosti tikotu obou budíků. Ta mne dovedla k rozhodnutí odnést i fialový exemplář na servis. Přibližně 10 dní uteklo jako voda a na stůl stavím servisovaný budík plně natažený a nastavený na 12 hod pro měření délky chodu. Ta čítá přibližně 32 hod ale stále tu něco nesedí. Porovnávám tikot s jinými B90-kami ze sbírky a čím dál víc se utvrzuji v přesvědčení, že tlumič hluku nefunguje zcela přesvědčivě. Hodlám sejmout zadní kryt a přijít záhadě na kloub. Po sejmutí krytu si prohlížím precizně vyčištěný stroj a hledám tlumič hluku. Jak to vlastně vypadá? Do ruky beru Hovorkovu publikaci, kde je jediné vodítko – popis. Jeho popisu však žádná komponenta strojku neodpovídá a sahám tedy i po modrém Silentu, abych strojky porovnal. Jako první mne po sejmutí víka zarazí zaneřáděný strojek. Jak to? Byl přeci za nemalé peníze servisován! Skvrna od oleje na vnitřní straně skla číselníku mne týdny utvrzovala v tom, že se tomu skutečně tak stalo. No nic. Kde je tlumič a jak vypadá? Na krokovém kole nalisovaný hliníkový kotouč a delší kolíčky kotvy jsou snadno patrné a já tak dosahuji prozření. Fialový budík zakoupený jako Silent je vlastně pouhá skládačka, kde někdo strojek demontoval a nahradil standartní B90-kou. Jímá mne vztek, přemýšlím, jak s článkem a budíkem naložit, až je na nějakou dobu opouštím a jdu zpracovávat naklápěcí B60.

Čas pokročil a já jsem zase o kus dál. Hodinky se skládají a prodávají již zcela běžně a nechce-li člověk naletět, pak je dobré být obezřetný. Nuže tedy za mne už i u budíků – chcete-li mít s Chronotechnou PRIMa svět, neostýchejte se požádat prodejce o fotky a komunikaci partií, které mohou být ošemetné. Totéž platí i o servisu. Měl-li by někdo zájem vidět, jak daný tlumič vypadá a vyhnout se tak nepříjemnostem, pak jej nafotím a požádám pana Hovorku o zveřejnění, byť problematika do tohoto vlákna nepatří.

Použité prameny:
1. HOVORKA, Libor: Primky, Technické muzeum v Brně, 2018