Před vynálezem hodin určovali lidé čas podle slunce a vodních hodin. Sluneční hodiny fungovaly samozřejmě pouze za jasných dnů. Vodní hodiny přestaly jít správně, když teplota klesla k bodu mrazu, nemluvě o dlouhodobých odchylkách v důsledku usazenin a zanášení. Obě tato zařízení sloužila vcelku dobře ve slunečném klimatu avšak severně od Alp nemusí člověk vidět slunce po celé týdny, zatímco teploty se mění nejen podle ročních období, ale i podle střídání dne a noci.
Středověká Evropa dodala spolehlivému času nový význam. Za prvé zde byla církev, se svými sedmi denními předepsanými modlitebními rituály, z nichž jeden, tzv. ranní modlitba, byl navzdory svému názvu nočním rituálem a vyžadoval zařízení, jež by vzbudilo kněze před úsvitem. A za druhé měla své časové nároky nová města. Protože byla stísněná ve svých hradbách, musela znát a určovat čas, aby mohla organizovat kolektivní činnosti. Stanovovala dobu, kdy se má vstávat, jít do práce, otevřít trh, uzavřít trh, odejít z práce a posléze dobu k zhášení ohně a ulehnutí do postele.
Na to vše jakžtakž stačily starší přístroje, dokud zde byl pouze jediný autoritativní měřič času, ale s růstem měst a nárůstem časových signálů přinášely nesrovnalosti neshody a spory. Společnost potřebovala spolehlivější přístroj k měření času a nalezla ho v mechanických kolečkových hodinách.
Nevíme, kdo tento přístroj vynalezl a kde. Pravděpodobně byl paralelně objeven v Itálii a v Anglii v poslední čtvrtině třináctého století. Jakmile byl znám, rychle se rozšířil a vytlačil vodní hodiny. Nikoliv však sluneční, jichž bylo zapotřebí ke kontrole nových přístrojů, zda ukazují přesný čas. Tyto rané verze byly primitivní, nepřesné a poruchové – natolik, že se vyplatilo koupit si současně s hodinami i hodináře.
Ironií je, že nový stroj postupně podkopával církevní autoritu. Třebaže církevní rituál udržoval zájem o přesné určování času, řídil se církevní čas nadále podle přírody. Den a noc byly rozděleny na stejný počet dílů, takže s výjimkou dnů rovnodennosti byl počet denních a nočních hodin nestejný. Délka těchto hodin se navíc samozřejmě lišila podle ročních období. Mechanické hodinové stroje však dodržovaly stejnou délku hodin a to znamenalo nový způsob počítání času. Církev poměrně dlouho vzdorovala a na nové hodiny přešla až zhruba po jednom století od jejich vynálezu. Rozvíjející města však převzala stejně dlouhé hodiny od samého počátku a veřejné hodiny instalované na věžích a zvonicích radnic a na tržištích se staly doslova symbolem nové, světské městské autority. Každé město chtělo hodiny, dobyvatelé se jich zmocňovali jakožto zvláště cenné válečné kořisti a návštěvníci si tyto stroje přicházeli prohlédnout a poslechnou stejně, jako konali poutě k svatým ostatkům.
Kolečkové hodiny byly největším úspěchem středověkého mechanického důmyslu. Svou koncepcí byly revoluční a byly ještě daleko novější, než jejich výrobci tušili. Kolečkové hodiny musely vyhovět nemilosrdným měřítkům země a slunce. Neexistovalo zakrývání jejich selhání. Důsledkem byl neúnavný tlak na zlepšování technologie a designu hodin. Hodináři byli v každém stadiu vývoje lidské společnosti v čele cesty k přesnosti a preciznosti. Byli mistry miniaturizace, nacházeli a napravovali chyby, hledali vše nové a lepší. Zůstávají průkopníky mechanického inženýrství – příkladem pro ostatních odvětví.
Kolečkové hodiny přinesly řád a kontrolu, jak kolektivní, tak osobní. Jejich vyvěšování na veřejnosti i jejich soukromé vlastnictví položily základy pro autonomní měření času. Lidé si tak mohli začít koordinovat svou činnost dle času. Hodiny umožnily jedincům řídit si svou vlastní práci tak, aby se zvýšila její produktivita. Samotný pojem produktivity je vlastně vedlejším produktem hodin.
Mechanické kolečkové hodiny zůstaly evropských monopolem zhruba po tři sta let od jejich vynalezení. Ve svých vyšších formách pak až do dvacátého století. Jiné civilizace – či přesněji řečeno, jich vládci a elity – hodiny obdivovaly a dychtily po nich. Žádná je však nedokázala vyrobit podle evropských měřítek.
Číňané sestrojili za trvání dynastií Tchang a Sung (7. až 13. století po Kristu) několik vodních orlojů. Složitých a uměleckých exemplářů, které mohly zůstat vysoce přesné pouze krátkodobě, než se začaly zanášet. Tyto monumentální stroje byly císařskými projekty vyrobenými a vyhrazenými pouze pro císaře a jeho astrology. Číňané přistupovali k času a znalosti času jako k důvěrnému aspektu svrchovanosti, o nějž se nebylo možno dělit s lidem. Tento monopol se týkal jak denního, tak celoročního času. Ve městech ohlašovaly každou hodinu bubny a další předměty působící hluk, a roční období a s nimi spojené činnosti určoval císařský kalendář. Tento kalendář navíc nebyl jednotně daný a objektivně určovaný. Každý císař měl zpravidla svůj vlastní kalendář a vtiskával tak měření času svou vlastí pečeť. Hodiny byly označovány spíše jmény než čísly, což již samo o sobě svědčí o absenci počítání času. Čínské hodinářství postrádajíc společenskou poptávku po přesném měření času stagnovalo a postupně upadalo. Nikdy se nedostalo dále než k vodním hodinám a v době kdy Čína poznala západní mechanické kolečkové hodiny, už v podstatě nebylo s to je pochopit a napodobit. Nikoli z nedostatku zájmu – čínský císařský dvůr a bohaté vrstvy po těchto strojcích šílely, ale proto, že se je snažily bagatelizovat jako hračky, neboť nebyly ochotny uznat evropskou technickou převahu.
Islám se možná rovněž snažil vlastnit a napodobit hodiny, už kvůli určování doby modliteb. A stejně jako v Číně vyráběli muslimští hodináři vodní hodiny dávno předtím, než o nich Evropa měla vůbec tušení. Takové byly například legendární hodiny, které Hárún ar-Rašíd poslal jako dar Karlu Velikému kolem roku 800. Nikdo na franckém dvoře dost dobře nevěděl, co si s nimi počít, a hodiny kvůli ignoraci a zanedbávání zmizely. Stejně jako Číňané byli i muslimové uchváceni západními hodinami a hodinkami a dělali všechno možné, aby je získali koupí nebo darem. Nikdy je však nepoužívali k vytvoření jednotného veřejného smyslu pro čas jinak než pro svolávání k modlitbám.
Zdroj : David S.Landes „ Bohatství a bída národů“
Komentáře
Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.