České náramkové hodinky AHORNA
Arnošt Horna se narodil 11.1.1896 v Držkovicích na Hané. Vyučil se hodinářem a mladá léta strávil jako opravář hodinářských výrobků u různých živnostníků v Čechách a na Moravě. V roce 1927 odjel za prací do Francie, kde se až do zahájení druhé světové války živil jako hodinář – opravář. V létě 1940 uprchl před postupující německou armádou do tzv. Svobodné Francie, kde se usadil v městečku Annemasse, které tehdy bylo po Besançonu druhým největším centrem francouzského hodinářského průmyslu.
Tento krok znamenal pro Arnošta Hornu zásadní změnu v jeho profesním životě. Od opravářské práce se dostal k hodinářské průmyslové výrobě.V Annemasse byla kromě velké továrny na výrobu dílů k hodinkám i řada menších firem, které prováděly montáž z nakupovaných součástek. U jedné z nich, jmenem Shora, našel Arnošt Horna zaměstnání jako seřizovač hodinového kroku. Asi po jednom roce přestoupil do firmy Huma Watch, kde nejprve vedl odborný výcvik v učňovské dílně a následně pracoval jako vedoucí výstupní kontroly. Vzhledem k tomu, že se zapojil do protiněmeckého odboje, hrozilo mu na počátku roku 1944 zatčení a proto utekl do Monaka, kde pracoval u firmy Monaco Montres, jako mistr montáže hodinek a to až do konce druhé světové války. Pak se vrátil s rodinou do Francie a opět nastoupil do práce u firmy Huma Watch.
Po skončení druhé světové války vyzýval československý rozhlas krajany působící v zahraničí, aby se vrátili a pomohli budovat republiku. Ná základě této výzvy, navíc podpořené naléháním manželky se Arnošt Horna s rodinou vrátil v roce 1947 do vlasti. Přivezl si s sebou rovněž náčiní pro montáž hodinek, elektronkový časový komparátor a několik set souprav součástek strojku pánských náramkových hodinek o průměru 25mm, který měl kotvový krok a nesl označení D500.
V hlavě měl totiž plán závést v Československu výrobu náramkových hodinek, které se zde dosud nikdy nevyráběly. K tomu si sehnal nejen souhlas od tehdejšího ministerstva průmyslu, ale i příslib, že stát jeho úsilí bude podporovat.Usadil se s rodinou v obci Horká ve výměnečném domě č.p.35 , okres Chrudim, který poskytli příbuzní jeho ženy.
Zde začal s montáží prvních hodinek, které nesly název Ahorna. Nejen že hodinky montoval, ale straral se i o jejich prodej. A to jak do hodinářských obchodů, tak i sousedům a známým. Do budoucna uvažoval s rozšířením své živnosti a postupném zavádění výroby některých součástek, především pro zapouzdření hodinek. Vzhledem k nevyhovujícím prostorám v obci Horká požádal o přidělení vhodnějšího objektu a skutečně na počátku roku 1948 dostal k dispozici tzv. zámek v Návojné na Valašsku. Ve skutečnosti se jednalo o zchátralou budovu, navíc poškozenou výbuchem miny na konci války. Zahájil nejnutnější opravy budovy a současně s tím montoval hodinky ze zbytku dílů, které si sebou přivezl z Francie.
Na podzim roku 1948 dokonce přijal první dva zaměstnance, kteří mu pomáhali s montáží hodinek. Arnošt Horna se staral především o jejich prodej. Původní zásoba součástek mu však docházela a proto požádal o povolení dovézt další. Bohužel vzhledem k politickým změnám odstartovaným v únoru 1948 již povolení k dovozu nedostal. Naopak byl vyzván, aby svoji živnost ukončil a přešel do národního podniku Chronotechna, kam skutečně v červenci 1949 nastoupil. Nejprve pracoval v pokusné dílně Chronotechny Šternberk a v září 1950 byl přeložen do nově budovaného závodu Chronotechny v Novém Městě nad Metují, kde nejprve pracoval jako mistr odborného výcviku na hodinářském učilišti a následně jako mistr na montáži vestavných kroků. Kromě svých odborných znalostí poskytl novoměstskému závodu i řadu montážních pomůcek, které mu zbyly z jeho pokusu ze zavední výroby hodinek a to včetně velmi důležitého přístroje - stroboskopického časového komparátoru od pařížské firmy Henry Lepaute , který je nezbytný k seřízení chodu hodinek.
V létě 1953 byl nucen ze zdravotních důvodů opustit zaměstnání a tak se již nemohl zapojit do zavádění výroby prvních tuzemských hodinek Spartak, které spatřily světlo světa v létě roku 1954. Počátkem roku 1957 mu jeho zlepšený zdravotní stav dovolil vrátit se krátce do zaměstnání, ale záhy dochází opět k jeho zhoršení a 29. prosince 1957 Arnošt Horna umírá.
Pokud se čtenář tohoto textu bude ptát, zda je možné hodinky značka Ahorna někde vidět, tak jako autor článku musím konstatovat, že je to mým snem, bohužel nenaplněným. Od dosud žijícího syna pana Arnošta Horny se mi podařilo získat a to pouze za účelem nafocení krabičku, číselník a hodinkový strojek používaný do hodinek značky AHORNA v předváděcím pouzdru. Nesmím zapomenout na stroboskopický komparátor Lepaute, který mi věnoval pro budoucí vystavení v hodinářském muzeu, které bych jednou velmi rád otevřel.
Autor: Libor Hovorka
Použité fotografie: Libor Hovorka
Prameny:
- Zdeněk Martínek: Dějiny československého hodinářského průmyslu I a II, vydalo v roce 2009 Technické muzeum Brno v edici Studie z historie techniky a průmyslu
- Archív Zdeňka Martínka
- Archív autora
Komentáře
Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.