Gejzír minerální vody, který vytryskl 1. srpna 1905 z vrtu na druhém nádvoří poděbradského zámku, byl předzvěstí zásadní změny v životě Poděbrad. Vznik lázní na sebe nenechal dlouho čekat. Začátek první lázeňské sezóny připadl na 15. červen 1908 a lázně ke spokojenosti hostů fungují dodnes. Od roku 1937 jsou nedílnou součástí lázeňského parku i květinové hodiny.
Z počátku byly květinové hodiny doplněné o název měsíce a aktuální letopočet. V době druhé světové války se začal uvádět na hodinách i aktuální datum, samozřejmě vysázený z květin. Po skončení Protektorátu Čechy a Morava se tato tradice přerušila a hodiny obsahovaly pouze aktuální letopočet, což byla dle mého názoru škoda. V současné době je již vše jako dříve. Každý den okolo šesté hodiny ranní zahradník mění datum tvořené sazenicemi eševerie ozdobné na aktuální hodnotu.
Nedílnou součástí poděbradských hodin byl od samého počátku litinový trpaslík, jenž s hodinovou pravidelností odbíjel čas. Byl a i dnes je vyhledávanou atrakcí jak pro malé, tak i velké. Jako oběť nesmiřitelného boje proti kýči byl na počátku 60. let minulého století odstraněn a nahrazen rudým srdcem na žulovém hranolu. Nějaký čas byl uschován v Technických službách města Poděbrady, než ho za složenou kauci vysvobodila paní Anna Vodičková a poskytla mu politický azyl na své horské chalupě. Díky její „disidentské“ akci nabyl trpaslík nových sil, aby mohl po šedesáti letech 9. května 1997 o jedenácté hodině začít znovu kladívkem odbíjet čas na svém tradičním místě napravo od květinových hodin. Bohužel ani po své reinkarnaci to neměl příliš lehké, neboť mu pravidelně kradli tu kladívko, jindy zase jeho koženou zástěrku. Nakonec byl během velké rekonstrukce lázeňského parku v roce 2006 přesunut do pozadí květinových hodin, kde pod korunami vzrostlých vrb stojí dodnes a svým kladívkem každých patnáct minut odbijí jedním úderem čtvrt, dvěma údery půl, třemi údery tři čtvrtě a čtyřmi údery celou hodinu. O jeho bezpečnost se stará nízký plot okolo a kamera městské policie. Na jeho původní místo byla umístěna rozměrná skulptura skládající se ze třech bronzových srdcí umístěných na kamenných hranolech.
O historii původního hodinového stroje se nedochovaly žádné hodnověrné dokumenty. Pouze můžeme vycházet ze vzpomínek paní Vrátné z roku 1997.
„…Jsem rodilá Poděbradačka, otec byl správcem městské elektrárny více než 20 let, většina veřejného osvětlení je ještě památka na něho. Po jednom našem rodinném výletu jsme v Žitavě objevili květinové hodiny. Jsou tam ještě, ale nejsou tak pěkné, jako ty naše. Otce tak zaujaly, že začal o nich přemýšlet a se svými pracovníky z elektrárny plánovali sestrojení obdobných hodin v Poděbradech. Nevím už dnes přesně, který rok to byl, tak nějak kolem roku 1930–1935. Všechno vyrobili v elektrárně sami, i hodinový stroj. Po jejich osázení květinami jsme přišli na nápad doplnit je trpaslíkem, který by oznamoval hostům přesný čas. Byl to můj trpaslík, který stál u nás v elektrárně na zahrádce. Byl to můj miláček, ale u hodin jsem ho viděla ještě raději, zvláště když se podařilo zřídit i tu jeho „klepací“ ručičku…“
Dle mého názoru lze o výrobě hodin v poděbradské elektrárně pochybovat. Šlo spíše o instalaci nějakého existujícího hodinového stroje a připojení elektrického nátahu. Samotný hodinový stroj pocházel pravděpodobně od poděbradského hodináře Jana Mareše, čemuž napovídá tvar krokového kola a horní část kyvadla, na které jsou upevněny palety kotvy. Namísto lanových bubnů byl stroj osazen ozubenými rozetami, na které byly nasazeny řetězy se závažími. Bicí stroj pak každou hodinu zdvihal táhlem trpaslíkovu ruku s kladívkem, kterým klepal do tympánu - klobouku muchomůrky. Táhlo vedlo pod zemí. V současné době je tento stroj uložen v depozitáři Technických služeb města Poděbrady.
V roce 2006 dochází k razantní změně. V rámci projektu „Rehabilitace centrálního lázeňského parku v Poděbradech“ dle návrhu Ing. Tomáše Jiránka z Nového Města nad Metují byly květinové hodiny kompletně přebudovány. Byla zhotovena nová centrální šachta pro hodinový stroj a dvě boční šachty pro tympány odbíjející celé hodiny a jejich čtvrtě. Nový hodinový mechanismus se skládá z hodinového stroje HSV, který se používá na pohon věžních hodin. Dále z hlavních hodin EH81 řízených radiovým signálem DCF, které generují minutové impulsy pohánějící hodinový stroj a signální hodiny SH84 spínající signální obvody pro odbíjení celých hodin a jejich čtvrtí. Bití zajišťují tympány s bicím zařízením, které se běžně používá u věžních hodin. Jejich pohon zajišťují dva motorky SMR 300/1200-230V. Tympán o průměru 440 mm a hmotnosti 35 kg odbíjející celé hodiny je umístěn v pravé šachtě. Odbíjení čtvrtí zastává tympán v levé šachtě, který má hmotnost 15 kg a průměr 320 mm. Rovněž byl rekonstruován pohon trpaslíka. Dodavatelem hodinářské technologie byla sice společnost ELTON hodinářská, a.s. z Nového Města nad Metují, ale všechny komponenty pocházejí od pražské společnosti ELEKTROČAS s.r.o..
Výsledkem byly celoročně fungující zahradní hodiny s čtvrťovým odbíjením a centrální sekundovou ručkou což je u exteriérových hodin věc nevídaná. Nová podoba hodin ohraničených mramorovým soklem se však neujala. Oproti původnímu provedení působila příliš chladně, akademicky. Někomu dokonce připomínala hřbitovní náhrobek. Proto se hned následující rok nejen mění výsadba květin, ale i hodinové ručky. Místo těch nových z broušeného nerezového plechu s vyraženým logem Prim Manufacture 1949 se na hodiny vracejí repliky původních a mizí sekundová ručka. Rovněž jsou odstraněny z nerezu zhotovené římské číslice 3, 6, 9, 12 a nápis PODĚBRADY. Následující rok mizí i mramorové obroubením hodin a jejich podoba se definitivně vrací k tradičnímu provedení. V současné době se o vzhled květinovým hodin stará místní zahradnictví pana Jaroslava Beneše. Výzdoba hodin se skládá z více jak 7000 kusů květin, které jsou v době vegetace dvakrát denně automaticky zavlahovány vodním systémem.
V červnu 2015 napsal Libor Hovorka v lázních Poděbrady
Komentáře
Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.