Elchron Polná – AntikPrim

27.12.2020 | Accutron

Elchron Polná

Chronotechna Šternberk a ELTON Nové Město nad Metují patří v rámci komunity lidí, kteří se zajímají o historii československého hodinářského průmyslu mezi všeobecně známé podniky. Kromě nich v určitých časových obdobích působili i menší výrobci, kteří jsou leckdy opomíjeni, nebo zapomenuti. Mezi takové patří i hodinářské družstvo Elchron z Polné.

U zrodu hodinářského družstva Elchron Polná stál Jan Kulhavý (1887-1957) z Prahy, který od konce dvacátých let minulého století vyráběl různé druhy elektrických hodin. Dva roky po druhé světové válce přestěhoval svůj výrobní závod z Prahy do bývalé továrny na boty v Polné u Jihlavy kde s více než třiceti zaměstnanci pokračoval ve výrobě elektrických hodin napájených síťovým napětím 220 Voltů. Výrobní sortiment doplňovaly osmidenní kuchyňské hodiny (Obr. 1, Obr. 2) montované převážně z nakupovaných dílů. Kyvadlové strojky s krátkým, nebo delším kyvadlem pocházely z Chronotechny Broumov a dřevěná pouzdra od národního podniku Chronor ze Zábřehu na Moravě. Skleněné číselníky včetně potisku se vyráběly přímo v družstvu.

V roce 1949 byla na firmu Jana Kulhavého uvalena národní správa. Rok na to byla začleněna do Hodinářského družstva v Praze, což se nelíbilo zaměstnancům z Polné a tak si společně s několika soukromými hodináři z okolí založily družstvo Elchron, které kromě toho, že provozovalo více jak deset hodinářských prodejen a opraven, obnovilo i výrobu elektrických hodin. Původní hodinový strojek na 220 Voltů byl na počátku padesátých let nahrazen elektrickým bateriovým strojkem o průměru 60 mm, kterému stačilo k chodu jen 4,5 Voltu (Obr. 3).

Poměrně jednoduchý strojek má setrvačku poháněnou elektromagnetickou silou. Ve spodní části setrvačkového hřídele je nalisované raménko z magneticky měkkého železa, které prochází výřezy ve jhu cívky vytvářející magnetické pole. Spínací kontakty pak zapínají a vypínají při kyvném pohybu setrvačky elektrický okruh. Vzniklá magnetická síla přitáhne raménko setrvačky a tím ji udělí impuls. Při přerušení elektrického okruhu vrací direktivní moment vlásku setrvačku do výchozí polohy a celý proces se znovu opakuje. Regulace chodu se provádí stejně jakou u klasickým setrvačkových strojků tj. změnou činné délky vlásku. Přenos kývavého pohybu setrvačky na soukolí stroje zajišťuje řadící pružina připevněná šroubkem ke spodní části věnce setrvačky, která při každém druhém kyvu setrvačky pootočí 13 zubovou rohatkou o jeden zub. Pohyb rohatky je přenášen na ručkové soukolí.

Setrvačka tak vlastně pohání stroj na rozdíl od klasických pérových strojů, kde je naopak poháněna. Nevýhodou těchto strojů bylo opalování kontaktů, které způsobovalo vyšší poruchovost chodu a rychlejší vybíjení napájecího článku, který tvořila plochá 4,5 Voltová baterie. Tento strojek byl používán do stylových stolních hodin s kovovým (Obr. 4), nebo onyxovým pouzdrem.

Později byl tento strojek upraven pro použití do autohodin (Obr. 5). Ty se v Elchronu vyráběly ve dvou provedeních. První mělo kulaté zapouzdření válcovitého tvaru o průměru 80 mm a využívalo dvě napájecí napětí (Obr. 6). 24 V pro použití v nákladních automobilech a dodávkách (Obr. 7). 12 V pro osobní vozy. Druhé provedení autohodin mělo obdélníkové zapouzdření a používalo se v letech 1955 až 1962 u první generace vozů Tatra 603 (Obr. 8). U všech variant autohodin se poloha ruček nastavovala pomocí bovdenového lanka, které bylo různě dlouhé v závislosti na tom, v jakém voze byly hodiny použity. Ve výrobním sortimentu družstva Elchron bylo ještě třetí, mírně upravené provedení tohoto strojku, které pracovalo s napájecím napětím 6 V a používalo se do blikačů pozičních světel letadel a větroňů, které vyráběl národní podnik Mikrotechna Praha.

Od roku 1954 hodinářské družstvo vyrábělo technické stopky s měřícím rozsahem 0 až 30 minut (Obr. 9). Stopky používaly kolíčkový krok. Ocelové hřídele byly uloženy do kovových šatonů. Mimo setrvačky s vláskem, kotvy, krokového kola a zapouzdření se všechny díly vyráběly v Polné. Dodavatelem těchto dílů byla pravděpodobně Chronotechna Šternberk. V počáteční fázi výroby byly plotny strojku bez povrchové úpravy (Obr. 10). V pozdější době se niklovaly a šroubky můstku soukolí se modřily (Obr. 11). Stopky měly dvě stupnice. První s dělením 1/100 používali ve výrobních závodech normovači při stanovování času jednotlivých výrobních operací. Druhá stupnice měla klasické dělení 1/60 a sloužila k běžnému měření času, například při sportovních událostech. Stopky ELCHRON se vyráběly i pro potřeby Československé lidové armády. Vojenská verze se od civilní odlišovala vyfrézovaným evidenčním číslem a motivem zkřížených mečů vyraženým do číselníku stopek (Obr. 12).

V roce 1955 byla zavedena výroba měřičů vzdáleností na mapě (Obr. 13). Jednalo se o jednoduchý přístroj skládající se z bubínku s připevněným držátkem a vroubkovaným kolečkem, s kterým se jezdilo po mapě z výchozího do cílového místa. Pomocí ozubeného převodu byl rotační pohyb kolečka převáděn na ručku ukazatele vzdálenosti. Na rubové straně bubínku byly různobarevné stupnice pro měřítka map 1:200000, 1:80000, 1:40000 a 1:20000. Na lícové straně pak byla měřítka 1:100000, 1:75000, 1:50000 a 1:25000.

Následující rok po zahájení výroby měřičů vzdáleností byla zavedena výroba samospouští k fotografickým aparátům (Obr. 14). Jednalo se o miniaturní strojek s větrníkovou brzdou, který poháněl ozubený hřeben s objímkou na vsunutí drátěné spouště fotoaparátu. Přístroj umožňoval nastavení času samospouště v rozsahu od 0 do 60 sekund.

Posledním typem výrobku družstva Elchron, které bychom mohli zařadit do oboru jemné mechaniky byl spirálový teploměr (Obr. 15). Měl průměr 43 mm, kovovou lunetu, plastové krycí sklo a na zadní straně magnet pro přichycení na kovový podklad. Pokud si zákazník přál uvést na teploměr svoje logo, umísťovalo se zpravidla do středu stupnice. Měřící rozsah byl od -30°C do +50°C. Teplota se měřila pomocí bimetalové spirály, která se v závislosti na teplotě buď rozvíjela, nebo svinovala a její červený konec ukazoval aktuální výši teploty. Hodinářské družstvo ELCHRON Polná kromě hodinářských výrobků dodávalo různým odběratelům drobné součástky nebo skupiny. Například pro národní podnik IGRA vyrábělo setrvačníkové strojky pro hračky.

Epilog

Hodinářská výroba postupně klesala a ukončena byla během první poloviny šedesátých let minulého století. Družstvo intenzivně hledalo náhradní výrobní program. Tím se kromě elektrických brusek na parkety stalo různé řemeslnické nářadí, kterého v té době byl velký nedostatek. V oblasti služeb bylo družstvo v oboru jemné mechaniky nadále aktivní. Ve svých provozovnách kromě prodeje nabízelo i opravy hodinářských výrobků a to až do roku 1977 kdy byly prodejny převedeny do brněnského družsta Karat a výrobní provozy převzal národní podnik Laboratorní přístroje Praha, čimž historie hodinářské družstva Elchron končí.

S hodinářským družstvem z Polné je spojená ještě jedna důležitá událost. Družstvo bylo zakladatelem hodinářského učiliště, které od roku 1954 vychovávalo hodináře pro výrobní družstva z celého Československa. V Polné působila tato hodinářská škola až do roku 2004, kdy byla převedena do Jihlavy pod křídla Střední školy průmyslové, technické a automobilní. Zde se hodinářský obor díky PhDr. J. Ondráčkovi a H. Peřinové vyučuje dodnes.

Autor textu: Libor Hovorka

Autoři fotek:

Libor Hovorka: obrázky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15

Radim Zátopek: obrázek č. 8

Prameny: