Obyvatelé Francie a České republiky mají několik společných věcí, které jsou málo známé resp. málokdo z nás si je uvědomuje. Jednou z nich je i skutečnost, že v nedávné minulosti lidé v obou zemích používali v naprosté většině hodinky jedné konkrétní značky. Ve Francii Lip a u nás Prim. Tyto hodinky mají společné nejen to, že se jich historicky vyrobilo přibližně stejné množství a vyrábějí se dodnes, ale i to, že se v naprosté většině prodávaly a prodávají v zemi svého původu. Proto je najdete ve značné části francouzských a českých domácností, ale nikoliv třetích zemí. Další společnou vlastností je, že se nikdy nejednalo o komplikované výrobky, ale o poměrně jednoduché hodinky s vysokou spolehlivostí a přesností určené ke každodennímu nošení.
Na počátku byl obchodník Emmanuel Lipmann, který začal podnikat v roce 1867. Ve městě Besançon si založil Comptoir Lippmann, a tím položil základ hodinářského průmyslu ve Francii. Brzy měl patnáct zaměstnanců, kteří montovali hodinky z dílů od místních a švýcarských dodavatelů. V roce 1893 již pod názvem Société Anonyme d'Horlogerie Lipmann Freres zaměstnával 25 pracovníků, kteří ročně vyrobili 2500 kusů.
Okolo roku 1900 začala firma vyrábět vlastní strojek. Svoji první továrnu postavila v roce 1907 a zároveň si zaregistrovala ochrannou známku Lip. Do vypuknutí první světové války vzrostl roční objem výroby na více jak 10 000 kusů. Na počátečním úspěchu měl největší zásluhu především vhodně zvolený marketing. Díky tomu se hodinky s tímto názvem staly všeobecně známými po celé Francii. Kromě toho si firma zaregistrovala známky Chronometre Lip a Chronometre de France, které pak s oblibou používala, a to přesto, že s velkou pravděpodobností takto označené hodinky nesplňovaly předepsanou přesnost. Faktem ale je, že hodinky Lip pravidelně získávaly medaile a různá ocenění od Observatoire de Besançon. Na počátku 20. století producentuváděl, že jeho hodinky jsou z výroby seřízeny tak, aby šly s maximální odchylkou jedné minuty za měsíc.
Během první světové války se výroba přeorientovala na časové zapalovače a chronometry pro armádu. K vlastním strojkům se vrátili až v roce 1925. Podnik se přejmenoval na Lip SA d'Horlogerie (1931). Zároveň došlo k rozšíření továrny a zakoupení nejnovějších obráběcích strojů. Aby se odlišila od konkurence, zaměřila společnost své úsilí na zvýšení kvality, spolehlivosti a přesnosti, což jí umožnilo přežít velkou hospodářskou krizi a dokonce během této doby zavádět nové strojky. Na počátku 30. let zaměstnávala 350 lidí a roční produkce činila 40 000 kusů, což z ní dělalo největšího francouzského výrobce hodinek. V průběhu 50. let vzrostl objem výroby až na půl milionu kusů hodinek ročně. Hodinky Lip jste mohli v té době zakoupit v naprosté většině francouzských hodinářských obchodů.
Zlom přišel na počátku 60. let, kdy se růst prodeje začal zpomalovat. Francouzský trh byl zaplaven levnějšími hodinkami nižší kvality. Přestože hodinářský trh rostl o 10 % ročně, prodeje hodinek Lip rostly jen 3% tempem. Klíčovým problémem bylo, že jejich přednosti - přesnost, kvalita a spolehlivost již v novém prostředí trhu nezabíraly. Navíc výrobní náklady byly ve srovnání s konkurenty příliš vysoké a běžné modely hodinek Lip se prodávaly za zhruba dvojnásobnou cenu levných značek.
V roce 1968 činil obrat společnosti sice 78 milionů franků, ale čistý zisk pouze 57 000 franků. V prosinci 1969 bylo nutné z ekonomických důvodů propustit 200 zaměstnanců a to bylo, jak se později ukázalo, jen předzvěstí věcí příštích. V následujících letech došlo k mnoha změnám v řízení a financování. Byla spuštěna velká propagační kampaň, ale nic z toho nepomohlo a nakonec v roce 1973 byl podán návrh na konkurs. Do továrny nastoupil nucený správce. Odbory s tím ale nesouhlasily, a začala velkolepá odborářská akce. Dělníci obsadili továrnu a převzali řízení výroby, aby udrželi společnost v běhu. Jejich heslem bylo: „Sami vyrábět, sami prodávat, sami se odměňovat“. Rozeběhla se smršť soudních sporů a odborářských protestních akcí. To vše za velké pozornosti médií. Díky těmto událostem sice došlo k řadě změn ve francouzském pracovním právu, ale firmu to nezachránilo. V roce 1976 definitivně zbankrotovala.
Kupodivu s hodinkami značky Lip se můžete setkat i v dnešní době. Vyrábějí se v Číně a na trh je dodává společnost SMB z Besançonu, která má koupenou licenci na používání této značky až do roku 2024. Prodejní sortiment je založen především na historických modelech, podobně jako to u nás dělá společnost Elton hodinářská s hodinkami Prim.
Oficiální podíl společnosti Lip na založení československého hodinářského průmyslu je sice nulový, ale přesto zásadní. Zní to jako protimluv a naprostý nesmysl, ale je to tak. Historie je plná příběhů, které se zdají být málo pravděpodobné, a přesto se staly.
Když se na počátku 50. let v Chronotechně Nové Město nad Metují zvažovalo, jakým způsobem si osvojit výrobu náramkových hodinek, tak na stole byly tři varianty. Buď použít kompletní výrobní dokumentaci náramkových hodinek vyráběných v tehdy spřátelených socialistických státech. Nebo si vzít za předlohu pro vývoj vlastních hodinek sovětskou Pobědu, která vycházela z kalibru Lip R26. Třetí možností bylo použít jako konstrukční předlohu modernější konstrukci. Zvítězila právě tato varianta. Prostřednictvím podniku zahraničního obchodu KOVO bylo zakoupeno 10 vzorků francouzských hodinek Lip se strojkem kal.R25-3, které byly po podrobném prostudování vybrány jako předloha pro vývoj a výrobu prvních československých hodinek s tím, že veškeré přípravné práce, jako jsou výpočty, konstrukce a technologie, budou prováděny samostatně, to znamená bez vědomí a spolupráce francouzské strany. Tím pádem i bez oficiální licenční smlouvy. Což není způsob, na který bychom mohli být hrdí, ale v době studené války to pravděpodobně nikoho až tak netrápilo.
Stavebnicový strojek Lip R 25-3 navržený v roce 1948 konstruktérem Jean-Georges Laviolette, jako náhrada za R26, byl velmi moderní. Dal se vyrábět jak s mimostřednou, tak centrální sekundovou ručkou v nepřímém náhonu. Uložení setrvačky mohlo být buď pevné, nebo v tlumiči nárazů. Rovněž z technologického hlediska byl tento strojek výhodný, neboť se dal vyrobit na strojích, které byly z velké části v podniku Chronotechna Nové Město nad Metují k dispozici. U některých součástí bylo pouze potřeba modifikovat technologický postup, a tím předejít případným problémům v plánované výrobě.
Původní označení prvního československého hodinkového strojku bylo K25, což vycházelo ze systému značení firmy Lip. Ta pro strojky kulatého tvaru používala písmeno R (Rond znamená ve francouzštině kolo) a číselný údaj udávající velikost. Tedy: francouzské R25 znamená to samé, jako české K25. Kulatý strojek o průměru 25 mm. Označení K25 se používalo až do poloviny roku 1958, kdy bylo nahrazeno nápisem Typ 010.
Kromě inspirace strojkem R25 převzala Chronotechna Nové Město nad Metují od firmy Lip ještě jednu věc, a sice bílou barvu pracovních plášťů. Překvapení? Jistě, vždyť tradiční barvou hodinářských plášťů byla černá, ale majitel firmy Lip ji neměl rád a proto na konci 20. let minulého století nařídil svým zaměstnancům používat pláště bílé. V tom ho následovaly, jak hodinářské závody v Sovětském svazu, tak i Chronotechna.
Závěrem si dovolím malou vzpomínku na Ing. Zdeňka Martínka, který stál u zrodu prvních československých hodinek a je autorem několika knih s hodinářskou tématikou. Ten rád vzpomínal na svoji návštěvu firmy Lip v Besançonu. Především na okamžik, kdy mohl nahlédnout do prostor, kde probíhala montáž hodinek. Desítky pracovníků v bílých pláštích se tam plně soustředily na svou precizní práci a všude panovalo naprosté ticho. Jako v kostele. Prý se v té chvíli cítil, jako by navštívil „chrám času“, tak povznášejícím dojmem to na něho zapůsobilo.
Autor: Libor Hovorka
Komentáře
Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.