Kolekce hodinek uložených v krabici začala kapacitně převyšovat možnosti vitríny avizované v roce 2015 a bylo tedy na čase rozhodnout, jak sbírku pojmout.
Na podzim 2017 jsem usedl k 3D cadu a začal navrhovat nové místo pro hodinky, které se do vitríny již nevešly. Podmínkou bylo důstojně umístit co nejvíce NH na co nejmenší plochu a vytvořit objekt hodící se k vitríně z IKEI. Celek pak musí vypadat kompaktně, harmonicky a již při prvním pohledu musí být zřejmé, o co že tady jde.
Umístění mělo být na zdi, tvar měl připomínat obraz a použité materiály zahrnovaly jen dřevo, sklo a samet. Výsledkem byla vitrína délky 66, výšky 35 a hloubky 7cm z dubového dřeva.
Hodinky samotné jsou umístěny svisle na desce tvořící podklad a pozadí. Přístup desky je zezadu vitríny a jedná se o dřevotřísku potaženou sametem. Ten je ze zadní strany k desce přilepen lepidlem tak, aby byla pohledová část vypnuta do roviny a prosta lepení. Jelikož jsem se chtěl vyhnout upevnění hodinek špendlíky, bylo nutné vymyslet jiné řešení. S tímto je možné se dostat do vtipných okamžiků, protože jak hodinky pověsit, aby to nebylo vidět? Situaci zachránila tažná pružinka a rybářský vlasec. Vlasec o průměru 0.06mm skýtá únosnost 0.69 kg (!) a při letmém pohledu na výstavku není téměř vidět. Shora je uchycen za jazýček přezky pásku a provlíknut do pružinky. Zespodu pak provlíknut spodní stěžejkou, očky v pásku a opět do pružinky. Uzavřená smyčka obepíná desku a ta roztahuje pružinku. Pružinka musí být předepnuta takovou silou, aby na jedné straně vlasec neprasknul a na straně druhé hodinky svou vahou nesjížděly dolů. Toto se začalo vážně projevovat například u modelů typu „Hulk" s masivním pouzdrem.
Vitrína visí na stěně na dvou vrutech. Prvek nesoucí vitrínu na zdi je plech ohnutý do L, který na vrutu jen sedí. Řešení umožňuje horizontální posuv vitríny na zdi v rozmezí 5 cm, čímž je možné eliminovat podélnou nepřesnost otvoru ve zdi. Pojištění lepeného spoje rámu je řešeno úhelníky s vruty v rozích.
Nežádoucím u těchto typů expozic je prach proniknuvší za sklo a usazující se ve vnitřním prostoru. Nešvar je odstraněn vyfrézovanou drážkou v podélnících rámu, do kterých je sklo z boku zasunuto. Přes svislé části rámu je pak sklo navrženo s přesahem.
Kapacita vitríny je pro první modely hodinek s průměrem pouzdra 32 mm přibližně 16 ks. S rostoucími průměry pouzder u kal. 66, či 68 se kapacita snižuje přibližně na 14 kusů hodinek.
Po peripetiích s masivnějšími pouzdry jsem se zcela vyhnul použití pro kal. 96 a 69 , kde se k hmotnosti pouzdra přičítá ještě hmotnost závaží v automatu. Ne, že by to nešlo, ale nervy má člověk přeci jen jedny.
Výhodou takto koncipované vitríny je například možnost přehledně vystavit modely hodinek, jak byly zaváděny do výroby. Při použití více vitrín je možné stěnu osadit uskupením nad sebou, či vedle sebe a vytvořit již na první pohled individuální kompozici. Celek je tak možné seskládat, aby vám sbírka dávala smysl a dělala radost.
Autor: Tomáš Faktor
Foto: autor článku
Komentáře
Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.