Je známo, že tuzemská výroba náramkových hodinek byla zavedena v letech 1954 až 1957 v závodě Chronotechna 02 v Novém Městě nad Metují, který se později stal samostatným národním podnikem a přijal název Elton. Málokdo však ví, že téměř ve stejnou dobu (byly to roky 1956 a 1957) se pokusily o zavedení výroby náramkových hodinek také Adamovské strojírny n.p. v Adamově u Brna.
Abychom pochopili, jak se v Adamově záměr vyrábět hodinky vůbec zrodil, musíme se vrátit do časů na přelomu let 1947/48. Tehdy nadřízený orgán Adamovských strojíren, ředitelství Škodových závodů v Praze, převzalo od n.p.Chronotechna do své majetkové podstaty Kovodělné závody Rachmann v Boru u České Lípy (nynějším Novém Boru). Tento podnik měl v Boru dvě samostatné části. Starý závod I. byl zařízen na sériovou výrobu sanitárních armatur do koupelen a umýváren, kovových doplňků ke skleněnému zboží, např. kování k láhvím a jiné lisované výrobky. Nový závod II. byl vybudován v roce 1941 pro vojenskou produkci a zařízen na velkosériovou výrobu časovaných zapalovačů do dělostřeleckých granátů. Byl vybaven zhruba osmisty moderními obráběcími a tvářecími stroji, z nichž zhruba 90% bylo vysloveně pro přesné práce v jemnomechanické velkovýrobě. Byly to dlouhotočné soustružnické automaty, poloautomatické a automatické frézky na ozubení, leštičky čepů a jiné stroje, dovezené z velké části ze Švýcarska.
Škodovka převzala Kovodělné závody Rachmann vzhledem k přidělenému státnímu úkolu na obranu státu. Pro jeho splnění bylo třeba získat strojní park borského závodu II., neboť se jednalo o velkosériovou výrobu jemnomechanické povahy. Ze strategických duvodů bylo rozhodnuto, že tato výroba musí být přesunuta hlouběji do vnitrozemí. Ředitelství Škodovky ji tedy přemístilo do svého podřízeného závodu v Adamově u Brna, na který současně přeneslo přidělený státní úkol.
V Adamovských strojírnách, jejichž produkční náplň tvořily výrobky všeobecného strojírenství, však nebyli specialisté pro jemnomechanickou výrobu, zejména chyběli konstruktéři, technologové a nástrojaři. Pro stroje přivezené z Boru byl proto zřízen zvláštní provoz označený jako "ZS", kde se v průběhu předvýrobních etap zapracovávali technici a dělníci v oboru jemné mechaniky. Je nutno konstatovat, že se jim podařilo novou výrobu dobře zvládnout a postupně ji navyšovat. Netrvala však dlouho. Na základě rozhodnutí vyšších orgánů byla v roce 1955 tato výroba ukončena.
V provoze "ZS" se tak uvolnila kapacita, pro kterou se hledalo nové využití. Volba padla na výrobu náramkových hodinek, a protože v Novém Městě nad Metují zaměřili své úsilí na výrobu hodinek s kotvových krokem, rozhodli se Adamovští zavést výrobu hodinek s krokem kolíčkovým. Jako předlohu si vybrali hodinkový strojek konstrukčního systému Roskopf, cal. BF 670, vyráběný švýcarskou firmou Baumgartner Freres S.A., Grenchen.
Bylo nutné opět přistoupit k zaškolování techniků a dělníků, neboť výroba miniaturních součástí náramkových hodinek vyžaduje použití zvláštních technologických metod a speciálních druhů nástrojů a měřidel. Zapracování vývojových pracovníků převzal zkušený konstruktér Ladislav Sobotka, který přešel do Adamova ze Škodových závodů v Plzni v roce 1950. Vývoj hodinek byl zahájen v únoru 1956, a to ve volném čase zainteresovaných pracovníků, neboť tento úkol nebyl oficiálně zařazen mezi rozvojové programy. Pro výrobu miniaturních nástrojů bylo zřízeno speciální středisko pod vedením mistra Františka Sovy, oddělené od hlavní nástrojárny podniku. Jeho strojní park byl doplněn novými jemnomechanickými stroji dovezenými ze Švýcarska.
Technická dokumentace pro výrobu prototypu byla v základní podobě dokončena v červenci 1956 a odevzdána do vývojové dílny vedené nadšencem pro jemnou mechaniku Františkem Pucholdem. Výroba součástí prototypu probíhala převážně na universálních strojích, ale zčásti již také na strojích pro připravovanou sériovou výrobu, např. na dlouhotočných automatech. V lednu 1957 bylo dokončeno 20 kusů prototypu náramkových hodinek značky ADAST. Pak následovala ještě poloprovozní série 50 kusů, na nichž již byla ověřována připravovaná technologie sériové výroby. Kvalita vyrobených prototypů byla nejprve zjišťována interními zkouškami a následně laickou kontrolou uživatelů, kteří je měli k dispozici na dlouhodobé pozorování. Zkoušky prokázaly, že v požadovaných vlastnostech prototypy plně vyhověly.
Souběžně byly tyto prototypy předloženy budoucím odběratelům, jejichž hlavním představitelem byl oborový podnik Klenoty v Praze. A nyní se Adamovští dočkali nečekaného zklamání. Vedení Klenotů totiž nabízené hodinky zn. ADAST odmítlo s poukazem na skutečnost, že použitý strojek s kolíčkovým krokem je známkou hodinek nižší užitné hodnoty a tudíž není žádoucí, aby se prodávaly na našem domácím trhu. Na doplnění je nutno dodat, že přestože se u sousedů v tehdejší NDR náramkové hodinky s kolíčkovým krokem vyráběly v miliónových sériích ročně, Klenoty je rovněž odmítaly dovážet.
Za této situace ustoupilo vedení Adamovských strojíren od plánu zavést výrobu náramkových hodinek s kolíčkovým krokem a rozhodlo se pro stejné hodinky, jaké v té době připravovali do výroby v Novém Městě nad Metují a kde již byla ukončena jejich ověřovací série a rozbíhala se sériová výroba. Dne 4. dubna 1957 přijel do novoměstského závodu osobně podnikový ředitel Adamovských strojíren s písemným příkazem z ministerstva strojírenství na poskytnutí úplné konstrukční a technologické dokumentace včetně výkresů nástrojů, přípravků, měřidel a materiálových norem kotvových náramkových hodinek zn. PRIM. Veškeré jím požadované materiály bylo nutné na počkání okopírovat. V následujících měsících pak Adamovští zahájili přípravu výroby dle takto získané dokumentace.
V tehdejším plánovaném hospodářství však byla tato dvojkolejnost jednoho výrobního programu z ekonomického hlediska neudržitelná. Z tohoto důvodu následně proběhlo na ministerstvu strojírenství několik jednání za účasti zástupců oborového podniku Klenoty, na kterých se mělo určit, kdo bude výrobu tuzemských hodinek zajišťovat. Po rozboru možností obou soupeřících závodů bylo nakonec rozhodnuto ve prospěch pobočného závodu Chronotechny v Novém Městě nad Metují, který se tak stal jediným výrobcem náramkových hodinek v tehdejším Československu. Současně bylo rozhodnuto o zastavení přípravy výroby hodinek v Adamově. Likvidace, resp. odprodej rozpracovaného nářadí byl v Adamovských strojírnách dokončen v roce 1960 současně s převedením nepotřebné části výrobních zařízení do jiných podniků.
Základní údaje o náramkových hodinkách ADAST :
Výrobce: Adamovské strojírny n.p., Adamov u Brna
Rok výroby: 1957
Strojek hodinek: s ručním nátahem, centrální sekundová ručka, kolíčkový krok, monometalická setrvačka bez tlumičů nárazů, frekvence setrvačky 12000 kyvů/hod., 6 ložiskových kamen
Autoři článku: Zdeněk Martínek a Libor Hovorka
Poznámka: Na obrázcích je zachycen prototyp hodinek ADAST výrobního čísla 29 z osobního vlastnictví Ing. Ladislava Sobotky.
Komentáře
Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.