Antik blog

Řada sběratelů si chce doma vystavit kromě kompletních hodinek i samotné strojky. Vždy však narazí na problém jak to udělat, aby stojánek byl stabilní, nic nezakrýval a navíc vypadal profesionálně. Pro ty z vás, kteří máte zručné ruce a elán zkoušet nové věci je určen tento článek.

V Novém Městě nad Metují je řada pamětihodností, které bereme za samozřejmou součást města. Denně okolo nich chodíme a ani nás nenapadne si položit otázku, kdo stál u zrodu tohoto díla, případně kdy a proč vzniklo. Květinové hodiny na náměstí Republiky patří mezi tyto neprávem opomíjené objekty. Pro většinu obyvatel Nového Města nad Metují jsou zde odjakživa a nic zajímavého v nich nespatřují. Opak je však pravdou! V Čechách se jedná o ojedinělý městský dekorační objekt. Existují pouze dvoje. Tyto a v Poděbradech.

Na hodinářský veletrh do Basileje jsem poprvé vyrazil v roce 1993. Byl to pro mne tehdy šok. Do té doby jsem si neuměl představit, že je možné na jednom místě prezentovat tak obrovské množství hodinek a šperků. Vždyť jen katalog blížící se svojí velikostí Codexu gigas vážil několik kilo, a kdo si ho neuváženě koupil ráno při vstupu na výstaviště v odpoledních hodinách hořce litoval, že s tím nepočkal na závěr své návštěvy. Přestože se za více jak dvacet let řada věcí v Basileji změnila, i nadále si tento veletrh drží ve světě hodinek primát. Zde je několik postřehů z letošního ročníku výstavy BASELWORLD 2016.

Při vybírání dalšího cíle pro moje Chronotoulky jsem se rozhodl vydat do nedalekého Meziměstí u Broumova a pokusit se najít budovu bývalé přádelny Schroll v které během let 1942 až 1945 sídlila německá firma Messap - Deutsche Messapparate GmbH a od konce druhé světové války do konce roku 1947 národní podnik Chronotechna Meziměstí – kolébka československého hodinářského průmyslu. Zajímalo mne, zda ještě stojí historická budova a pokud ano, v jakém je stavu. Prostě taková časová archeologie obdobná té, kterou jsem již realizoval v případě Chronotechny ve Strání na Slovácku a ve Šternberku u Olomouce.

Následující text pojednává o přestavbě vitríny zakoupené v prodejně IKEA tak, aby v ní bylo možné atraktivním způsobem kromě knih vystavit i hodinky, které by jinak ležely v šuplíku.

Orloj byl zhotoven Františkem Planičkou - podle jeho vlastních slov jako „první orloj Československé republiky na počest všech osvoboditelů českého národa“. Stavbu orloje započal F. Planička počátkem prosince roku 1918 a dokončil ji na počátku června v roce následujícím. Je v majetku Městského muzea v Ústí nad Orlicí, kde byl nalezen v depozitáři ve značně zanedbaném a neúplném stavu. V létech 2009 až 2012 byl postupně zrestaurován akademickým sochařem Petrem Skálou a opětovně vystaven v Hernychově vile dne 18. 10. 2012, kde je k vidění dodnes.