Nejaktuálnější články

V současné době dávám dohromady podklady pro svou druhou knihu, která se bude týkat československých hodin a budíků značky Prim. Když pán Bůh dá, tak mi ji opět vydá Technické muzeum v Brně. Zatím sbírám především obrázky a vzpomínky pamětníků. Někdy se při této činnosti stávají věci, které nevymyslíte. Ty se prostě musí stát. Zde je jeden příběh, který dle mého názoru, výstižně ilustruje život hodinářského štvance při jeho honbě za informacemi.

Je pro mne velmi zajímavé vracet se do míst, která jsem kdysi navštívil a udělat si tak porovnání mezi tím jak to vypadalo dříve a v jakém stavu je dané místo nyní. Podobně jako jsem se zajel podívat na areál společnosti PETRA, a.s. ve Strání, kde se vyráběly budíky a dětské hodiny značky PRIM viz. CHRONOTOULKY, část II. – PETRA Strání, neodolal jsem a na jaře letošního roku vyrazil s manželkou do Šternberku u Olomouce. Cílem byl areál dřívější Chronotechny, který v současné době patří společnosti EUTECH, a.s.

Když potřebujete umístit hodiny do prostoru, aby ze všech stran bylo vidět kolik je hodin, nevystačíte si s konvenčním řešením, ale musíte přijít s něčím netradičním. Jak tento problém před více jak sto léty vyřešil poděbradský hodinář Václav Cepek ukazuje následující krátký článek.

Gejzír minerální vody, který vytryskl 1. srpna 1905 z vrtu na druhém nádvoří poděbradského zámku, byl předzvěstí zásadní změny v životě Poděbrad. Vznik lázní na sebe nenechal dlouho čekat. Začátek první lázeňské sezóny připadl na 15. červen 1908 a lázně ke spokojenosti hostů fungují dodnes. Od roku 1937 jsou nedílnou součástí lázeňského parku i květinové hodiny.

Pobočný závod 03 Chronotechny Šternberk v obci Strání, okres Uherské Hradiště byl založen roku 1969. Během jeho existence, která skončila v první polovině 90. let minulého století se zde vyrobilo několik milionů kusů časoměrných výrobků značky Prim. Přitom o této skutečnosti ví pouze omezené množství příznivců legendární hodinářské značky.

Po skončení války v roce 1945 žilo ve Šternberku zhruba 90% německy mluvících občanů, z nichž většina byla v průběhu následujících dvou let odsunuta do Německa. Během odsunu bylo ve městě neuváženě zlikvidováno několik menších průmyslových podniků, a když do prázdných domů začalo přicházet obyvatelstvo české i slovenské národnosti, začal se projevovat nedostatek pracovních míst.